"Šaktí se zatím sklonila nad oltář, posvětila zrnka pohanky a rýže a smíchala je."

Mučení

19. září 2007 v 21:10 | K.O.zlik |  Smysl či nesmysl
Jsem jentak hledal při normal nudění.

Luxusní Jidášova židle

Na dřevěném fotelu bez opěradla, zato se sedadlem ve tvaru jehlanu se sedělo dost nepohodlně, i když vás shora jistila lana. Svlékli vás donaha, pověsili nad špičku, zavedli ji do konečníku (u žen těsně vedle) a pak provazy pomalu povolovali. Přitom pozorovali, co to s vámi dělá, kladli různé otázky a pohybovali lany. Další variantou bylo zafixování mučeného v dostatečně bolestivé, ale ještě ne nesnesitelné pozici a odchod domů.

Ve Francii se proto Jidášově židli občas říkalo Noční hlídka, protože bolest vám prostě nedovolila usnout. Síla tlaku se pohybovala od lehkého dotyku až k váze celého těla, což výstupní otvory obvykle brutálně potrhalo a mučený později obvykle zemřel na vnitřní krvácení nebo otravu krve. Orientální variantou Jidášovy židle bylo legendární prorůstání bambusem nebo jeho animální varianta. Krysa zavřená v kbelíku přivázaném k zadku. A víte, ta krysa hrozně chtěla ven...

Ticho, prosím

Naše těžce zkoušené předky často dostatečně vyděsila i pomocná mučidla, která usnadňovala jejich posouvání k brutálnějším nástrojům. Třeba takový ocelový předchůdce svěrací kazajky - ocelový pás s přivařenými pouty na ruce -, která dovolovala snadný přesun ze španělské kozy (s velmi ostrým dřevěným hřbetem) do nitra železné panny, osazené několika stovkami bodáků. Ještě rafinovanější byla pomůcka zabraňující nepříjemnému křiku oběti. Do krku vám zarazili železný roubík s dírkou na přívod vzduchu a připásali k hlavě plechovou objímkou.

Kromě toho, že vám tahle pomůcka krutě zhmoždila krk, mohl si kat pohrávat s otvorem na přívod vzduchu. Takže vám třeba drtil lebku ve speciální svěrací helmě nebo masakroval kolena v zubatém lisu a přitom prstem ucpával vaše kovové prodloužení průdušnice. Ale pochopte, bývaly na to i zákony: I když jste se přiznal (nebo jste si jako v případě inkvizičního výslechu přiznání vymyslel) už na začátku, často jste si musel své kolečko v mučírně prodělat. Něco jako dnešní informace potvrzená z více zdrojů, chápete?

Šňůry, hřeby, plameny

V dobách, kdy na mučení legálně dohlíželi státní úředníci a právní společnost trochu pokročila, bylo potřeba vypracovat funkční mučicí postupy. Dřív se totiž stávalo, že amatérský kat mučeného zabil dřív, než stačil vyklopit jména svých kámošů, a vůbec si z arzenálu útrpného práva vybíral to, co se mu právě hodilo. Chtělo to rozumnou formu a zbytečně neplýtvat energií kata a strojovým časem. V českých zemích takový zákon vznikl až za vlády Josefa I. roku 1707. Takže pokud jste se nepřiznal už při pohledu na mučicí soupravy a kata s pomocníky, nastupovala první rozcvička a pokračovala až k nezapomenutelným chvílím s ohněm. Takže:

1. Vazba

Na rozdíl od dnešního povalování v base a fasování jídla se tenkrát používal opravdový provaz. Šňůra utažená kolem předloktí působila dost nepříjemné pocity, ale pořád se to dalo vydržet. No a v tom případě úřady nasadily další stupeň.

2. Palečnice

Železné svěráky opatřené už tradičně jehlancovými výstupky (nebo jinou, esteticky a biologicky hodnotnou strukturou), přiložené k palcům a pevně utažené - to už fakt bolelo. Nicméně tvrdší povahy se bez funkčních palců obešly, takže k oživení komunikace bylo třeba poklepat na více kostí. Uhodl jste:

3. Španělská bota

Tuhle ocelovou holínku asi znáte, takže jen pro pořádek: Zkuste si znásobit pocit nakopnuté holeně, nakopnutého palce, prostě celé nakopnuté nohy, k tomu přidejte pár úderů do všech kloubů od kolena dolů a máte dost podhodnocenou představu o efektu španělské boty. Při jejím plnohodnotném použití totiž popraskaly jemné nártní kůstky, holeň se proměnila v krvavou břečku a většina přítomných kloubů odešla ze služby víceméně navždy. Pořád nic? Takže...

4. Skřipec

Natahování na žebřík, vtipně zvané "suché trápení", patřilo k mučicí klasice a výsledkem byly přetrhané svaly a vymknuté ramenní klouby. Při tomhle superstrečinku jste se navíc mohl důvěrně seznámit s katem. Zatímco jeho pomocník dole otáčel válcem, šéf vylezl nahoru k vám a všelijak s vámi škubal a pohyboval, aby váš prožitek získal na intenzitě.

5. Světlé trápení

Tenhle poetický název neznamenal žádné lechtání, ani světlo na konci tunelu. Když už jste byl natažený na skřipci s rukama pěkně nahoře, kat vás na žebrech pálil svazky svíček. Jedna strana, druhá strana, pak strhnout puchýře a ještě dvakrát opakovat.
Čistě teoreticky - pokud jste vydržel až do konce a vaše vina se neprokázala, vyfasoval jste pár zlatek jako náhradu za utrpení a mohl jste jít domů.

Bohužel často nebylo po čem. Když se vám povedlo nezemřít na otravu krve, doklepal jste to jako totální mrzák. Kromě zmíněných pěti stupňů se v mučírnách navíc vyskytovaly další vynálezy, jako třeba řezač uší, vytrhávač jazyka, štípačka prstů, louskáčku podobný drtič čehokoli, ostny vybavená "vyslýchací židle", heretikova vidlička (jeden konec pod spodní čelist, druhý do hrudníku), kropenka na vařící olej, závěsná klec ve tvaru lidského těla, pochopitelně vybavená trny, nebo židle na přerušované topení.

Kromě mučení, které končilo smrtí jen kvůli katově brutalitě nebo špatné kondici mučeného, existovaly tzv. zostřené rozsudky smrti. Což znamenalo, že předtím než byl odsouzenec sťat nebo oběšen, mu kat rozlámal všechny delší kosti v těle, brutálně amputoval ruku, vyřezal ze zad několik kožených řemenů, rozpáral břicho, případně rovnou zaživa vykuchal. Ve zvláštních případech měli soudci prostě pocit, že odsouzený by měl umírat pomalu a velmi bolestivě, jak by ostatně mohl dosvědčit každý uvařený padělatel mincí nebo upálení kacíři.
Zdroj: ZDE3E

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama